No tak dnes jsem byl na procházce se strejdou a taťkou. Uf, kdyby jsem počítal s tím jak to celé dopadne, raději bych nešel.Hned Vám to vysvětlím.

Takže, jsme se dostali z našeho domečku ven,strejda ze svého, to dá rozum. Pak jsme šli po zahradě na polňačku. Po té jsme šli dolu k takovému neudržovanému rybníčku, kde v létě nebo spíš na podzim jsou hejna kachen. Tam jsem to všechno prozkoumali. A zjistili jsme že tam nic není.Poté jsme šli pořád po té polňačce takže jsme cestou slyšeli vrabce či červenku. Když už jsme byli u takového lesíka,  tak moje nohy začali volat po demonstraci, že dál už nemohou.Tak jsem to říkal taťkovi, že dál už nepujdu, jenže on na mně vyzrál tohle větou:,,A to nejsme ani v půlce''!Jenže já se mocnil jenom na jedno slovo a tj.:Cóoo?Takže jsem musel šlapat dál.No pak jsme šli kolem dvou potoků. Tam jsem to všechno prozkoumal jenom já, jestli jsou všechny vodopády a vodopádky v pořádku.Po zkontrolování jsem takťku se strejdou museldoběhnout, protože jsem byl za nima aspoň takových padesát metrů. Aspoň, že na mě počkali.Ale jenom kvuli tomu, aby mi ukazali kam mam šlapat, abych  si nenabrodil.Samozřejmě že jsem si nabrodil, ale holt co se dá dělat.Musel jsem šlapat dál. Po přebrodění potoka jsme se dostali na louku která skoro byla podmáčená.Takže tam jsem si taky nabral.Když jsme se dostali k silnici, musel jsem vyskočit na silnici, abych nehapal do struhy.Poté jsme šli chvíli posilnici a pak po další polňačce, která byla zezačátku udržována, ale pak byla roježděna. Všude louže až hamba povídat. Nakonec jsem po ní nějak přešel. I když to nevypadalo moc slibně.Pak jsme šli do jákého vysokého kopcem, takže já jsem zase zaostal.Na vrcholu toho kopce, Strážnický kopec je jeho jméno, je posed.Z toho posedu jde krásně vidět na naší vesničku.A z toho posedu jsme viděli krásné stádo srnčí 38 ks.No a pak sme šli konečně domů. No ještě nesmím zapomenout na toho zajíce. který mě viděsil až k smrti.