Materiál

Sbíjené prkenné budky se vyrábějí z prken o tloušťce 20 – 25 mm, která poskytují dobré tepelně izolační vlastnosti i dostatečnou pevnost a trvanlivost budky. Nejvhodnější jsou prkna na vnější straně ohoblovaná – budka lépe odolává vnějším povětrnostním vlivům a ztěžuje přístup predátorů k vletovému otvoru. Vnitřní strana prken musí být nutně drsná, aby hnízdící ptáci a zejména jejich mláďata mohli z budky bez problémů vylézat. Jestliže máme k dispozici pouze prkna oboustranně hoblovaná, je potřeba je na vnitřní straně zdrsnit několika příčnými vrypy. Materiál volíme pokud možno vyschlý, aby po sbití nepracoval a budka se tím nebortila a nepraskala. Jsou-li prkna čerstvá, necháme je před použitím raději řádně vyschnout. Nejlepší je použití borového řeziva, které pro obsah pryskyřice má v přírodních podmínkách delší životnost, většinou se však používá dostupnější řezivo smrkové, jehož odolnost zvýšíme vhodným nátěrem. Vyloučeno však není ani použití dřeva jiných druhů stromů. Orientační životnost budek z prken o tloušťce 20 mm je cca 8 let a u budek zhotovených z prken o tloušťce 25 mm je až 15 let .

Výroba jednoduché prkenné budky

Výroba prkenné budky je technicky natolik jednoduchá a známá, že je zbytečné ji na tomto místě nějak podrobně popisovat. Omezím se tedy pouze na několik zásad či pravidel, které je nutné nebo alespoň vhodné dodržet.

• Budku vždy konstruujeme jako otevíratelnou, bez bidélka, s vhodnou ochranou proti predátorům. Dbáme na dostatečnou plochu i hloubku hnízdní dutiny a správnou velikost a tvar vletového otvoru. Při rozměřování jednotlivých částí budky počítáme se šířkou prken.
• Veškeré řezané nebo jinak opracovávané plochy očistíme od třísek a zarovnáme tak, aby k ostatním částem lépe přisedly.
• Na sbíjení používáme hřebíky cca 2–3x delší, než je šířka používaných prken, jejich špičku před zatloukáním trochu otupíme, aby nedošlo k rozštípnutí prkna. Použít můžeme i vruty (vyšší kvalita, ale i cena). Na výrobu jedné budky potřebujeme cca 40 hřebíků.
• Dno přibíjíme vsunuté mezi boční stěny. Nepřibíjíme ho tedy zespodu na stěny budky – zatékala by dovnitř dešťová voda.
• Důkladně upevníme zejména závěsnou lištu. Mezi lištu a horní část budky vložíme malý klín (budka bude mírně předkloněná).
• Vletový otvor oplechujeme, abychom zabránili jeho zvětšování strakapoudy. Místo plechu můžeme použít i silnější plast.
• Na vnitřní stranu přední stěny, asi 5 mm pod vletový otvor můžeme připevnit naležato lištu o šířce cca 2 cm a délce cca 8 cm.
• Střecha by měla být dostatečně velká, aby přesahovala stěnu s vletovým otvorem alespoň o 5–7 cm a ostatní stěny cca o 1–2 cm. Střecha je asi nejrizikovější částí budky a jejím kvalitním provedením můžeme značně prodloužit životnost celého svého díla.
• Na závěr budku ošetříme impregnačním nátěrem nebo nenápadnou barvou (zelená, hnědá). Nátěr prodlouží životnost budky a zároveň sníží její nápadnost v přírodě. Z nátěrových hmot můžeme použít např. fermež, latex nebo vodou ředitelné barvy (např. Balakryl).

Zobrazit další články tohoto autora

Zpět na hlavní stranu blogu